Videoinstalace vychází z teoretického zkoumání narace a to především ve filmu. Videa se pomocí filmové řeči a nejmenších prvků příběhu snaží vyprávět příběh. Fakticky jsou to vytržené jednotlivé okamžiky událostí, které jsou manipulativně vyřezány z reality celkové scény. Způsobem snímání jsou postavy z reálného světa odosobněny a tím nastává nemožnost se s nimi identifikovat. Tímto způsobem se v jednotlivých smyčkách naznačují děje, které se uspořádaně proplétají mezi sebou.